Červen 2013

Na rozloučenou

16. června 2013 v 20:18 | Semi Lee |  Semi Lee
Kam se jen poděla Semi Lee ?
To vám nikdo nepoví,
shon a nestíhání,
bylo její každodenní náplní.
Zdá se vám, že se snažím rýmovat slova ?
Nu což, změnila se doma.

Okay, přestanu s tím. Chtěla bych vám jen oznámit, že 17.července 2010 byl na světlo blogového světa byl můj blog přieden k životu. Už to budou tři roky a od té doby se moje články aspoň trochu vypracovaly. Ten kontrast od jednovětných článků až po tyhle. Byly časy, když jediným mým místem kam se schovat byl právě blog. Vždycky jsem byla vrba, které vše můžete říct a ona pochopí, ona poradí, ale nezatěžuje ostatní svými vlastními problémy.

A tak se v té malinké hlavičce zrodil veliký nápad. V každém článku je můj vlastní boj, boj s něčím co evidentně nezvládám sama, ale pomoc nechci přijmout. A pak se něco zlomilo. A já se nepotřebovala vyzpovádat. Upřímně, blog už pro mě není to, co býval. Už není nedílnou součástí mého já. Já a blog - jedna velká kapitola.

Je to smutné, ale vzdaluju se. Možná někdy si ještě takový blog založím, nebo v tomhle budu pokračovat. Někdy později. Ale teď chci jen podotknout, jsem o něco výš (pořád mám 161 centimetrů), ale myslím po duševní stránce.

A tak se chci rozloučit, né na dobro, ale tak nějak na dlouho. A tak na rozloučenou ještě jedna básnička.

Utichl hlas,
už není co říct.
všechny bolesti uzdravil čas,
vzal si vše, co mohl si vzít.

Každý den není stejný,
ale, každou noc se stmívá.
Každý problém, má své řešení,
i když i pravdu může být lživá.

Vždy něco skončí,
něco zas začne.
Schováni v houští,
čekáme, až se svět zhasne.

Ale tak to nefunguje,
my nesmíme ustoupit.
Ať jde každý do boje,
svůj cíl si nejde odkoupit.

A tak s vděkem,
za tu starost.
Jsem stejný člověk,
však v očích už mám jenom radost.

Nezapoměňte bojovat za vaše sny, přesě tak jak je to v každé mé básni. Nenechejte optimistus vymřít a dbejte na to, aby ste to byli pořád vy. Děkuju za ty tři roky a někdy zas napočtenou :)