To je můj život.

14. října 2012 v 11:19 | Semi Lee |  Big World
Můj je jen můj život, a však nemůžu říct, že by mi ho někdo nemohl vzít. Hektický školní rok začal a já nic nestíhám, ale přece jen to dělám pro sebe. Učím se pro sebe aby měl můj život nějakých kvalit. No a co pak ten puberťácký, v mé mysli ještě nestárnoucí život.

Vraťme se o pár let dřív, do doby kdy nám patřilo celé pískoviště za domem, nebo tahle či tamta houpačka na dětském hřišti. Ano spávně, nejsou to vaše prokalená srudenská léta, ale je to dětsví. Ono sladké nezkažené párletí vašeho života. Znáte to "To je moje ! Já ti to nepujčím!" Malinkatí sobci vykřikující po svých kamarádech. Je záhadou, že tu nebo onu hračku ti malí caparti chtějí ve chvíli, kdy si ji chce ba jen i vypujčit nějaký ten školkovský přítel.

Posuňme se o kus dál, do školních lavic, kdy nám patří už i aktovka. A pak už si k tomu připisujete další věci, a mnohdy i osoby. Lidé, jako takoví, si strašně, až neobvykle přivkastňují všechno. Moje tužka, moje kamarádka, můj pes, moje holka, moje škola, moje práce, můj život, moje smrt. Dobře, ten poslední bod si za živa nikdo nepřivlastní. A pokud to dělají (nám nevědomky) lidé po smrti, dozvíme se to až, až tam.

Co nám, ale doopravdy patří ?

Na druhou stranu, začínám si uvědomovat, že moje jsou věci, ketré mi nikdo nemůže vzít, vzpomínky, ty dobré, a bohužel i ty špatné. A pak jsou tu rozhodnutí a za ně patřičné následky. Ta tíha všeho, kterou musím na svých "křídlech" unášet sama.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Infinity Infinity | E-mail | Web | 14. října 2012 v 11:43 | Reagovat

Moc pěkně napsaný článek. Skvěle jsi to vystihla. :)

2 Caroline K. Caroline K. | Web | 14. října 2012 v 12:12 | Reagovat

Hu. Konečně článek na téma, co se dá číst. Vyvěšte prapory, vážení.

Ale teď vážně: vystihla jsi to úžasně.

3 Zee Zee | Web | 14. října 2012 v 12:57 | Reagovat

Tak to je krásný :33 <3

4 Molly Molly | Web | 14. října 2012 v 12:58 | Reagovat

Milá úvaha, hezky se to čte.

5 Kejt Kejt | Web | 14. října 2012 v 13:01 | Reagovat

Skvělé, konečně někdo kdo nepíše o sourozencích :3
Vystižené přímo dokonale a napsané úchvatně, smekám :))

6 Kate Kate | Web | 14. října 2012 v 16:09 | Reagovat

Máš pravdu pořád si něco přivlastňujeme. Pamatuju si , že jsem jako malá (mohlo to být tak v první nevo druhé třídě)sice půjčovala psatelky, ale nebyla jsem z toho nadšená :D možná mi to vadilo proto, že jsem měla kamarádku, která nikomu pastelky nepůjčovala vůbec jí to nevadilo :D kdybych jí nepůjčila pastelky já, přestala by se se mnou bavit :D

7 Vendy Vendy | Web | 26. října 2012 v 13:19 | Reagovat

Vše, co jsem chtěla říct, už tady bylo napsáno.
Někde jsem četla zase jiný článek a z něho vyplynulo jedno - nic nevlastníme a pokud něco vlastníme, je to jen dočasné. A vlastně je to spíš propůjčené...

8 Peťo Peťo | Web | 3. prosince 2012 v 13:52 | Reagovat

Ahoj, prepáč ale rubriku reklamy tu nevidím.
Ne email som ti zaslal podrobnosti k súťaži :)

9 Tradiční čínská medicína Tradiční čínská medicína | Web | 11. června 2013 v 15:15 | Reagovat

Tradiční pojetí přináší více úspěchů http://petr-boubel.blog.cz/1304/tradicni-cinska-medicina

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.