Nikdy nezapomněla.

15. září 2012 v 22:10 | Semi Lee |  Write
"Potřebuju další ráno. Novej nádech, čistej vzduch. Život bez poskvrnky a přátelé bez postraních úmyslů." vydechla Adele do temné zimní noci. Pousmála se nad tím, co řekla a začala přemýšlet o tom, co ji dovedlo až sem. Sem, na hřitov Sv. Antonína za městem. Dlouze se zadívala na bránu, a pak zvedla oči na věčerní oblohu plnou hvězd. "Kéžby všechno bylo tak jednoduché." zamrkala a vydala se směrem k pozlacenému vstupu do záhrobí. Celá se třásla zimou, i když na sobě měla huňatý zimní kabát s rudě červenou šálou. Rukavice jí vyčuhovali z obalu na kytaru, který měla na zádech. Popadla kliku a neslyšitelně ji stlačila. Brána zavrzala. Vítr se zvednul a udělal malý vír z prachu nad štěrkem, jež vyplňoval chodníčky mezi náhrobky. Adele se rozběhla, jí už dobře známím směrem, k místu, kde odpočíval člověk, na kterého je težké zapomenout - její děda. Kostelní hodiny pomalu odbíjely 9 hodin. Nikdo nikde. Adele se posadila ke hrobu a z kapsy kabátu vytáhla zápalky a svíčku. Holou rukou odhrnula sníh z bodu, kde bylo napsáno jméno Frankie. "Ahoj, dědo!" s úsměvem se sehla a položila svíčku těsně na okraj, a pak se posadila hned vedle hrobu. Zaštěrchala krabičkou od zápalek a řekla do prázdna: "Jak se tam nahoře máš? Je ti dobře? Není ti smutno?" Neohrabaně zapálila zmzlími prsty svíčku. "Já vím, taky se mi po tobě stýská, dědo." Zhoupla se a natáhla se pro kytaru."Víš co ? Naučila jsem se tu písničku, kterou si mi hrál. Úplně sama." rozzářili se jí oči. Protřela si je a pak si začala foukat do dlaní, aby si je zahřála."Chtěla jsem ti ji zahrát..." podotkla "...ale nevím, jestli se to může." Zakroutila hlavou a rozhlédla se do všech stran. "Ale nikdo tady není...a těm ostatním se to určitě taky bude líbit." Ofoukl ji studený vítr, který ji pobídl k tomu aby nahmatala 7. pražec a začala hrát. Klidná melodie se nesla celým tím tajuplným místem. Pomaloučku jakoby otevírala všechny dveře, ke každému tajemství měla klíč. Hrála dál. Sníh kolem svíčky začal měnit svoji konzistenci a proměňoval se na vodu, která jak bolest odplouvala pryč. Všechno kolem tálo, i Adelino srdce. Cítila, že je blíž k něčemu, co už tak dlouho postrádala. Cítila, že ji někdo chápe. Cítila, jak ji někdo ze zadu objímá, ale když otevřela oči, nikdo tam nebyl. Všechno bylo tak klidné a tiché. Jen její melodie zněla v korunách Líp, jež lemovali cestu k pomníku. Věděla, že ačkoli nikoho neviděla, nebyla tu sama. Byla tu s ním.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 K. K. | Web | 15. září 2012 v 23:34 | Reagovat

Krásné! Svým způsobem je to smutné, ale donutilo mě to, se usmát. I když je tam psáno o sněhu, nějakým způsobem mě to zahřálo. Vážně, sice smutná, ale moc milá povídka ;)

2 boruvkova-podruhe boruvkova-podruhe | Web | 16. září 2012 v 8:24 | Reagovat

tyjo, je to pěkný, pěkně napsaný a hezkej příběh. Povedlo se ti hezky naladit tu atmosféru v příběhu. :)

3 dancour dancour | Web | 16. září 2012 v 9:44 | Reagovat

To je pěkně napsaný :)

4 WerUu WerUu | Web | 16. září 2012 v 21:24 | Reagovat

Nádhernej příběh! :'))

5 proby proby | Web | 16. září 2012 v 23:10 | Reagovat

Tento příběh jsme plánovala si přečíst už delší dobu a nyní se k tomu konečně dostávám! A nelituji toho, že jsem se k tomu nakonec dostala, čekala jsem kohokoliv, většinou se v povídkách tohoto typu objevuje přítel - jakožto milenec. Ale s dědou to nabralo ono kouzlo a celý příběh se ti myslím moc povedl, skvělá atmosféra, skvěle sepsané a nádherný nápad, super! :)

6 ketiss ketiss | Web | 2. října 2012 v 17:55 | Reagovat

Moc pěkné! Používáš strašně dobrý slova,která celému příběhu dodávají kouzlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.