Be proud of yourself

26. května 2012 v 22:37 | Semi Lee |  Big World
Šedá myška v prázdném pokoji. Svíčka pomalu dohasíná a z rádia se potichu line písnička Summer Paradise (od SimplePlan) namíchaná se zvuky chrastění a rušení sígnálu. Z poza žaluzují oknem proniká noc. Tma harjící se na Crisse Angela. Strach mi, ale nenahání. Být králem vlastního života. Ehm. Královnou.

Jo, puberťáci mají skrátka potřebu se vyjádřit, otevřít si "hubu". A kam to dotáhnou ? Nikam. Jen si ještě víc znepřátelí rodiče, kteří, jak se zdá, nemají pro únik hormonů pochopení. Je to celé o tom, že Vám do hlavy nikdo nevidí, jen mají všichni potřebu říkat co si myslíte.

Poblikávající žárovka, která užuž vypadá, že to vzdá, ale svítí dál. Dělá mi, krapet omšelou, společnost. V rohu pokoje se pousmívá plyšový medvídek, je sám, zaprášen, ale i přes to "Keep smiling".Když se tak koukám kolem, pousmívám se i já. Není tu nic k popukání ani zvláštního, ale já se tu cítím kouzelně. Jako doma. Jako ? Vždyť já jsem doma. Co je to, "to cítit se doma" ? Hřejivý pocit tam někdě u hrudní kosti, na místě, kde obyčejný smrtelník, kromě mě, má až do skonání tlukoucí věc - srdce.

Když mi něco nejde, většinou se to odvíjí od toho, že mám strach. Strach se ukázat, strach, že to zkazím. Strach, že někoho zklamu. A pak je tady ta fáze, když se naštvu, udělám to přesně opačně a pak si jen vyčítavě říkám "A sakra! Tohle se trochu pokazilo" Ale čas nejde vrátit zpátky. Někde bohužel, někdy Bohu dík.

Jsou tu také věci, které mě motivují a posouvají dál. Sny, cíle, přání. A taky naděje na to, že se nikdy nezměním a pořád zůstanu sama sebou. Být pyšná sama na sebe, je to nejpodstatnější a nejtěžší co tě na tvé cestě "mít sám sebe rád" může postihnout.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 puppup puppup | Web | 27. května 2012 v 0:33 | Reagovat

Jo, puberta bývá na nic a člověk, když se zpátky ohlédne, nejraději by se radši ani neviděl.

2 ada-x ada-x | 27. května 2012 v 7:35 | Reagovat

Ahoj taky jsem se chtěla podívat do anglie a pak sem byla teda pekelně zklamaná..jo jasny takovy ty vyznamny pamatky jako tower bridge london eye..ale vsechno je predrazeny je tam hnusně, všechno šedý..nechci ti to nějak zošklivit ale abys nečekala něco úžasného a nebyla zklamaná..ale třeba když tam pojedeš v létě:))..

3 Martin Martin | Web | 27. května 2012 v 9:00 | Reagovat

Nojo, rodiče nikdy nechápou to, co se odehrává v našich hlavách, přitom oni to prožívali taky... Ale puberta je věc, která v našem životě přináší krásné vzpomínky. Uvidíš za 20 let, jak ráda si na pubertu vzpomeneš :) Píšeš pěkně, krásně se to čte :)

4 Anett Anett | Web | 8. července 2012 v 22:26 | Reagovat

Já už se mám radši než dřív a jsem za to ráda. Je to takový lepší pocit ze sebe prostě. A mám i lepší náladu a míň se bojím. Nebo stydím? Jak to říct...

5 Shayley Shayley | 9. července 2012 v 14:04 | Reagovat

Před pár měsíci jsem měla velké sny a přání, teď mi jde o to, abych byla konečně šťastná. Ale co je vlastně štěstí?..Někdy pochybuju o tom, jestli chci skutečně být tím, co jsem teď.

6 Houp Houp | Web | 15. července 2012 v 12:53 | Reagovat

Strach... ano tak ten mám taky a pořád. Bojím se a dost často a asi nejvíc toho, že se něco pokazí. Já jsem ráda šťastná a přitom se štěstí bojím, protože tuším, že netrvá věčně. Vždycky se štěstí pokazí a přijde něco co mi zkopne ten úsměv z tváře. Bojím se štěstí... jak smutné a pro mě dost děsivá, když si to takto řeknu.
Rodiče nám do hlavy nikdy neuvidí a možná to je jen dobře. Myslím, že to "bouřlivé" období s rodiči si prožil snad každý.
A být doma... doma je tam, kde jsou naši milovaní. A ty určitě máš srdce, jen se musí najít. Možná se to může zdát těžké, ale pokud ho nenajdeš ty, najde ho někdo  s tebou ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.