Září 2011

Pšst!

25. září 2011 v 21:36 | Semi Lee |  Big World
To slovo, které se řekne a pak už není. - Ticho. Poslouchejte pohádku jak šlo ticho, zakoplo o ticho a byl z toho takový randál že to vzbudilo i spánek. Né. A teď vážně. Psšt! Neměli bychom jíst nad klávesnicí. Ehm, vím nikdo to nedělá. Néé. A taky se nečistí zuby odličovačem na oči, teď už to vím a víckrát to neudělám.Pardon, odbočuju, zpátky k tématu. Ticho.

Mohla bych se zamyslet, ale klapot klávesnice je tak ohlušující a s tichem tak kontrastní. Daleko raději bych se rozepisovala na téma hluk. Protože žít v tichu bych asi nesvedla existovat. A zvlášť né v pubertálním období. Kdy jsou mé výbuchy hlasitého zvuku mého hlasu skoro na denním pořádku.

Hudba a ticho ? Pojďme se na chvíli ponořit do duše hluchého. Nepřála bych si abych o sluch přišla. Asi bych umřela souzněním z toho že by mě nemohl vzbudit What am I to say od Sumů. Každé školní ráno.

Je až pozoruhodné jak zveličuju názor na to že ticho zkrátka nemůžu vystát. Prostě. Ne. Daleko raději si odpočinu v ohlušující společnosti Welcome to my life než abych si žadonila o absolutní ticho. I ve třídě není nikdy absolutní ticho. Nikdy. To prostě není ono. Když neslyšíte slova, tony hlasu, smích. Neobešla bych se bez toho.Proto děkuju, že i když dělám že sem někdy nedoslýchavá a to hlavně v oblasti, když mi moji rodičové něco nařizují, jsem neskutečně vděčná že absolutní ticho nikdy neuslyším (aspoň v to doufám).



A když pominu to že jsem si opravdu dala na kartáček na zuby odličovák. Mám se fajn a konečně umím Best of me (Sum41) na kytaru. Volejte 3x sláva ! Nu což, Člověk si musí projít několikati omyly a chybami. Víte jak si umýt hlavu (vlasy) mýdlem ? Já to prožila. Víte jak chutná odličovač ? Já si s ním čištila zuby. Ale teď už klid a ono už zmiňované ticho! Ne, buďte hluční! Tak se na světě přece bude žít líp.




I když mi leze na nervy

9. září 2011 v 13:20 | Semi Lee |  Semi Lee
Den se sešel s nocí a narodila se má sestra. 26.listopadu 1994 přišlo na svět, tehdy ještě, malé,milé, hodné, roztomilé děvčátko. Dneska je z toho děvčátka skoro 17ti letá "slečna". Ano, možná jste to pochopili a jestli ne, tak pro vysvětlení. Mám jen jednoho sourozence a to sestru. O tři roky starší stvoření přezdívajíc se člověkem.

"Sestra je jako duha při dešti.Víte že přijde slunce."

Doufáteli v špatný konec po nečekanné výbušné hádce. Nedočkáte se jej. Tak to prostě chodí. Končí to tak vždycky. Nehorázně mi leze na nervy, ale i přes to ji mám ráda a za nic na světě bych ji nevyměnila. Čekáte-li něco dojemného, též se nedočkáte. Existence mojí sestry, je natolik vytáčivá až se bez ní neobejdu.



*
Sesterská láska,
domem se line.
V pokoji hádka,
ve které si nikdo neodpočine.

Denní rozpory,
provázejíc nás životem.
Ale i přes to, navzdory
nikdo nebyl k hádce donucen.

Sestra sestře,
slzy zastaví.
I když bolest nepředestře,
lec co zahojí.
*
Děkuji, že jsem se mohla narodit vedle tebe. Teda 3 roky po tobě, ale k tobě. Nechápejte, ale své sestry si dost vážím. I když jí občas vrazím do tváře jak je příšerná a jak ji nemám ráda.