Červen 2011

Let*s go!

30. června 2011 v 11:42 | Semi Lee |  Semi Lee
Krásné prožití prázdnin přeju!

Ačkoliv se u nás stahují mraky mě to na náladě neubere a to z toho důvodu, že jak všichni (my studenti) víme začínají prázdniny. Léto sice dnešní počasí přimonínalo jen ráno, ale to nevadí. Otužilci samou radostí skáčou do bazénu, já si asi dneska nezaplavu, což taktéž nevadí. Pokuď jste si všimli mé rozjařené nálady máte velmi dobrý postřech, pokud ne, teď vám to došlo a pokud vám to ani teď nedošlo pak se koukněte do kalendáře a zvolejte:" Zítra nemusím do školy!". těm pomalejším připomínám, že je 30.6. a proto zítra nepůjdou do školy, nýbž jsou prázdiny. Moje pocity, jakoby je někdo polechtal a já jsem vysoce citlivá na lechtání. Tento článek vás má nakopnout k tomu aby jste si uživali každého dne, kdy můžete spát až do půl 11 a nikomu to vadit nebude. Průtž mračen, nemajíc na mysli počasí ale zábavu. Moje vysvědčení, pro někoho pohřební parte, pro mne jednoznačně vstupenka na prázdniny.



Nějaké kreativnější téma by nebylo ?

29. června 2011 v 11:12 | Semi Lee |  Big World
Nejspíš ne, ale co.

Seriály, jo, každý máme ten svůj oblíbený, který si nenecháme nikdy ujít. I když já radši knížky. To nevadí. Mohla bych se teď pustit do článku s tou žlutou rodinkou, ale ne! Zajímalo by mě, jestli si uvědomujete, kolik vám TV bere času, každý se obrací pouze na sociální sítě (Facebook, myspace, twitter), ale vždyť TV je přímím zdrojem nedostatku času, stejně tak seriály. Každý si stěžuje že nemá co dělat, tak se divá na seriál, ale pak nestíhá. Nedostatek času. To mi, ale nezabrání v tom se kouknout na žlutou rodinku bydlící ve Sprinkfíldu, ano mluvím (píšu) o Simpsonových. Jsem takový ten ujetější typ, takže se raději kouknu na většinu pořadů na primaCool, než na "už o ničem" rodinné seriály, typu ordinace, VKV, cesty domů. Kdo by to byl řekl, že se takové malé roztomilé stvoření (já) s libostí vyžívá v pádech Ninja Faktoru, Faktoru strachu apod. ? Drtivá porážka, je stejně nejvydařenější a nejbohatší, co se pádů týče.

Stačí, stačí!

Stejně teď televizi sleduju jen když je náhodou zaplá, nebo když si pustím MTV, popřípadě Očko.Teď co mi skončil 4teens, se tomu ani nedvím. Ať žije to, co mě svazuje k blogování.


Miluju ten přívěsek obřího rozměru, děláno vlastnoručně a s láskou.
Superman nebo Semi Lee?

Umělá inteligence ?

26. června 2011 v 11:07 | Semi Lee |  Semi Lee
...aneb brýle sluší každému.

Ani nevím, kde se to vzalo, že pouze "šprti" nosí brýle. Jistěže, teď nemluvím o mé velké lásce a to o slunečních, nýbrž o dioptrických brýlích. Fenomén jako rovnátka ? Proč se za ně většina stydí ? Teď už nemusí, je to takový menší trend.


Nemusí te být zrovna génius aby jste mohli nosit brýle.

Nicméně, napadlo mě rozšířit si obzory.Takže seznam věcí, které určitě chci na prázdniny, které se nazadržitelně blíží.
Takže,

My 1st Wishlist

1. Triko a šátek s postiskem vesmíru(noční oblohy)


Btw. Návod na "udělání" takobého trička(šátku) najdete u Claire (klabeceda.blog.cz)

2.Viktoriánský přívesek

Nemám ani ponění, kde ho sehnat.

3.Šaty s květiovým vzorem

4.Cokoliv s motivem Francie

(Terranova)

5.Červené conversky

6. Gelovky

Moje sestra je pro tohle snad i ztvořená.♥

Víš kde něco z toho sehnat ? Napiš.


Jistěže, opět poslouchajíc Sum41 se s vámi mlčky loučím.
Xoxo Semi Lee.


Ps. Použila jsem obrázky ze svojí tvorby, z We♥it.com a Klabeceda.blog.cz

Na pospas

23. června 2011 v 18:28 | Semi Lee |  Big World
Pání, tohle bude hodně zajímavý článek, né pro vás jak pro mě. Jistě asi byl blbý nápad začínat psát tento článek, zvlášť když jsem ve středu 4 spolužáků ( jo, sudá čísla mají střed), hrabající mi pořád na klávesnici a když už na ni nešahají šeptajími do ucha taková milá smyslnedávající slova. I tomu se říká magie. Dokázat takhle někoho deptat.

A teď vážně. Děkuji za toto milé téma, které snad rozčíří mé obzory, ohledně fantazie. Teda doufám, že opět neskončím u melancholických řádků. Bude se snažit.

Magie je něco neobyčejně nadpřirozeného. Je to spojení něčeho obyčejného s nenápadně jasnýma očima. Teda hodně obrazně řečeno. Kouzla a čáry máry fuk ? Pohádky. Černá magie ? Ale no tak ! I v té bílé skrývajíc se podrazáci. Jinak by to přece nebylo nadpřirozené a nepřiměřené dnešní době. Jenže kdo ví jestli se nám vůbec chce věřit na magii.

"Osud je magické znamení života."

Znáte to, vykládaní karet, věštění. Někdy občas nevěřícně posloucháme "kecy" od věštkyní. Ale to taky není všechno, ti praví jsou k tomu předurčeni. Mnohdy to zapříčiní klinická smrt. Ach, jaké to musí být "vzrůšo" když vás někdo vytáhne z propasti života, ze smrti, z útlého, úzkékého, tmavě, dost tmavě vypadajícího tunelu. Osud nebo magie ? Težko říct, ale co takhle to spojit? Někdo tomu věří a někdo ne, ale vždyť pravda je největší lží. Tak kde se to plácáme ? Ve snech? Trocha poznání by taky neuškodila a to i když si moc nevěříme. Nemusíme levitovat abychom zažili magické okamžiky.

S mírným úsměvem na tváři, pořád dokola poslouchajíc album Screaming bloody murder od Sum41 se s vámi pro dnes loučím.
Xoxo Semi Lee

Ve smíru

18. června 2011 v 11:33 | Semi Lee |  Big World
"Ve smíru skrývá se tajemné přání, kouzlo poznání."

Né, nebudu psát o hvězdičkách a pidi planetkách tam kdesi za naší galaxií. Nu což, kosmonaut být nehodlám, takže se na měsíc nejsíš kouknu jen z balkonu našeho malého domku.

Namítejte proti mému pojmutí téma, ale, no ták, já chtěla být originální.

Ve smíru s věcmi, které jsou obyčejné se pokoušíme dosáhnout svých cílů. Když se zadíváte do prázdných očí, neuvědomujete si co vlastně kolem sebe máte. Úzkost, strach, dilema. Ve smíru s naším životem, proplouváme nástrahami a ani nás nenapadne říct : Já už nechci žít! ŽIJEME a to doslova pro smrt. Jak ironické, cílem našich životů není vysněná práce ba naopak smrt, strach nahánějící smrt.

"Život je pouhou kolébkou smrti."

Ve smíru s tím jací jsme byli, pokádám si ještě jednu otázku, Proč jsme tady vlastně žili ?
Nikoli, nebylo to z důvodů těch, kterých se domníváme dnes. Jenže z jakých vám neřeknu ani já a že jsem to nakousla, mysleli by jste, že v podstatě příjde nějaké boom a všechno vám to vyklopín, jenže marná snaha, chyby, vaše chyba.

Třeba že i melancholícké, se vám to jevit může, mne od toho nikdo nepomůže. Dobrá tedy, bude se nejspíš nakonec zabívat hvězdami, než zotročelími životy nás všech. Moc dobře ovšem nechápu nač, stejně bych se prokopala k tomu stejnému. I hvězda někde musí přestat svítit, upadnout do nekonečné tmy budoucna. Umřít!

Ztracená v písni Never Gonna Be Alone(Nickelback) se s vámi pro dnes loučím.
Xoxo Semi Lee


Jenže čas nejde vrátit zpátky

11. června 2011 v 8:12 | Semi Lee |  Big World
Napadlo vás někdy, že kdyby byl stroj času, nebyla by tu lidská duše, ale nějaký počítačový stojíček na kterém by někdo zmáčkl "restart" ? Uvědomuje te si co by se stalo? Lidské chyby, zniž se člověk učí by nebyli, každý by se chtěl vrátit zpátky,ale to prostě nejde. Zajisté, i já mám chvilky kdybych nejraději prošla nějakým portálem a vrátila nějaké věci zase zpátky, některá slova bych raději nevypustila z úst, jenže stroj času není. Čas je ten, jenž je vystavován vině, ale té falešné, křivé. Vždyť čas není strůjcem. Víte, co by se stalo kdybychom měli nějaký stroj času ? Spousta vědců by sice našla svůj cíl, ale panavala by u nich závist a sebelítost. My bychom neměli co k snění, nemohli bychom si říct "Kéž by šel čas vrátit zpátky". Krimialita by se zvýšila, její vyšetřivání by bylo sice snadnější, i když nevím jestli by jim to došlo. Ale hlavně, co se má stát, stane se, tím, že bychom používali stroj času, narušili bychom běžný chod Země,běžný chod lidstva. Kam by se pak poděl osud ?

"Čas utíká a nezastaví se, protože nechce aby ho někdo dohnal. Čas se prostě vyžívá v lidských chybách, ale podporuje jedinečné okamžiky, které zažít jdou jen jednou."

*Autor tím chtěl jenom říct, že kdyby chtěla příroda aby se čas vracel zpátky, už bychom našli způsob "jak na stroj času". Čas chce aby si lidé uvědomovali svoje chyby a nechce opakovat okamžiky které by tím tratili na kouzle ( První krůček, první slovo, první tábor dítěte apod. Pocity, které se při tom zažívají jsou tak jedinečné.)

Co by kdyby, rozespalím pohledem koukám na noťas, ale mé prsty i když pomalým tempem, přec věděly co napsat měly. Stávkuje mi "N". Tak se omlouvám ;)

Bylo, nebylo

4. června 2011 v 15:36 | Semi Lee |  Big World
Bylo, nebylo. V jednom malém králoství žila jedna malá dívka neurozeného původu a s modrou krví v žilách. Nebyla to žádná krasavice, žádná princezna, ale měla svůj svět, svůj názor a svůj rozum. Její srdce by nejspíš nejraději roztrhala na malé kousky a rozdalo ho, to aby jí ho nemohl nikdo surově zlomit. Dokonale a ostražitě se vyhýbala výsluním, i když byla velkorysá. Nechtěla nic jiného než být neviditelnou. Princezna ji nevěnovala žádnou pozornost a tak prostě šel její život od rána k večeru a od večera k ránu. Nebyla obyčejný, pouze jako obyčejná vypadala...

"Pohádka je něco, co si člověk vymyslel aby zakryl pomstu, krutost a přetvářku tohoto světa. Dobré konce nejsou inspirovány životem. Život si je, totiž bere z pohádek."

A teď ke krutému světu. Zpět do reality. Bohužel. Těm naivním princeznám přeju hodně štěstí v honbě za princem na bílém koni. Chci abych si to taky dokázala takhle vytvořit. Jaká je to ironie. Já, jakožto 13-letý rozmazlený fracek s nadbytkem fantazie si nedokážu vpustit do mysli myšlenku, tipu "Tam někde čeká ten pravý, můj princ na bílém koni". Vlastně bych ani toho bílého koně nechtěla. Daleko lepší by byl černý, jenže ten nemá v pohádkách moc dobrou pověst. Všimli jste si někdy že v pohádkách odsuzují barvy, zvířata? V pohádkách žijí předsudky. Proč by zrovna můj "PanVysněná" nemohl dojet na černém koni, anož by se mnou neměl zlé, špatné úmysly? Možná už mě nadobro pohltil stereotip, možná né tak úplně. Nikdy jsem se tak nezamyslela nad pohádkami jako teď.

Když jsem byla menší, milovala jsem předčítání před spaním. Uklidňující ton hlasu mé mamky, mě naprosto dokázal uchlácholit. I když si mamka vymýšlala takové nesmyly jako je zelená koza. Milovala jsem pohádku "O chlupatém princi" Možná vám připadá vtipný název, jistě. Komu by ne. Znám ji snad na zpaměť. Po čas svého dětství jsem ji slyšela snad stokrát. Je toúžasná pohádka o závisti, lásce, důvěře. Jistěže s dobrým koncem.