Květen 2011

Walls of bricks

30. května 2011 v 21:40 | Semi Lee |  Photos
Čáo,
Nedalo mi to, jednoduše jsem je sem musela dát a slyšet váš názor. Tyto fotky už jsem fotila celkem dávno, ale teď jsem našla složku ve které byly uloženy, takže tady je photoshoot:"Walls of bricks", mimo to je tohle 100.článek na www.semi-lee.blog.cz

When I go shopping

30. května 2011 v 11:50 | Semi Lee |  My style
Čáo,
tohle slovo jsem si nějak moc oblíbila. Ale zpátky, z titulku jste asi poznali, že se jedná o něco, co jsem si koupila.


Tílko - Takko (139 Kč)
Vestička - Takko (299Kč)
"Gladiátorky" - CCC (399Kč)
Tenisky - Deichmann (299Kč)


Z bláta do louže

25. května 2011 v 16:13 | Semi Lee |  Big World
...aneb co bude až tu nebudem

Je až zajímavé jaké věci s
i člověk dokáže vymyslet. Ano, jen vezměte na vědomí kolik vynálezů už člověk "dal do kupy". Nespočetně mnoho, dobrá nejspíš se dají spočítat. Ale proč tu vlastně píšu o vynázech minulosti, když téma týdne je budoucnout? Miluju větu: odpověď je tak jednoduchá. Proto, jen proto jsem takhle, ale nezačala. Však to znáte, mám své důvody.

"Máme už tolik vynálezů, že v budoucnu budeme nesmrtelní."

Ano, zajísté, až já tu nebudu, nějaký génius oběví nesmrtelnost a Země bude přelidněná. Trochu odbočuju.

Bodoucnost je nejistá věc, zvlášť v téhle době, lidé se až moc nechávají unášet budoucnem, při čemž zapomínají na skutečnost. "Tohle se mi v budoucnu vyplatí." Taková praktická větička. Jenže co za takovou praktickou větičkou stojí? Teď si půjčím, teď budu mít dluh a v budoucnu se mi to MOŽNÁ vyplatí, MOŽNÁ ho splatím. Samy ale nejlíp víme co pro nás je dobré. Za ty mahagonové dveře se zlatou klikou, znázorňující zlatá léta a budoucnost, ale nikdo, nikdy nenahlédne.

Kdo ví, kdy vůbec přijde to naše "vysněné" budoucno. Kdy se uráčí vzít za zlatou kliku a mahagonovými dveřmi vejde do našeho světa. Pořád budeme žít v realitě a pokuď nenastane "další", teď už opravdový konec světa (čemuž, já osobně nevěřím) budeme pomalým tempem, nevšímajíc si toho, že už budeme v budoucnu proplouvat všedními životy.

"Budoucno nazastihneš, tak se o to nesnaž!"

Stroj času ještě není, takže něco jako budoucnost si můžeme nechat do postele, k snění. Když se totiž řekne budoucnost 2012, zní nám to jako něco co bude, jenže až dospějeme do roku 2012 budeme v našem čase, v naší realitě, budeme se koukat po dalším budoucnu, budeme po měn prahnout, a pak až ho oběvíme? Bude se opakovat ta stejná historie, opět se mihneme s budoucnem a opět budeme čekat.

Moje "drama", za šest let

21. května 2011 v 8:41 | Semi Lee |  Big World
Ano, mě maturita čeká až za 6 let, jelikož jsem na osmiletém gymnáziu tak je zcela jisté v jaké učebně se tomu tak stane, drama za šest let. Mohla bych o tom napsat knížku, nejspíš asi ne. A co Poslední zvonění? Až na polévání octem, voňavkami je to perfektní záležitost. Nu, vlastně nejlepší na maturitách, když se jich ovšem neúčastíte je volno nebo nějaká odpadlá hodina. Vítám tě prodloužený víkende!

Vezměme to z pohledu maturanta, ty nervy musí být strašné. Učit se celý "svaťák". Možná to je na tom nejsnadnější. Trémisti to budou mít daleko těžší, zejména pak u "mluvených" maturit. Teď k tomu ještě přibyla ta nová maturita, tak si tak říkám co buide až budu maturovat já. Nová nová maturita ? S těží.

Nevím co mám psát, proč bych se vlastně měla zaobírat maturitami, které mě čekají za dlouho. Slovo komise mi, ale už teď nahání strach. nervozita proudící mi v krvi, se zatím ještě neprobudila. Však to příjde.


My style 0.7

20. května 2011 v 6:57 | Semi Lee |  My style
Zdravím,
zjistila jsem, že ulítávám na kožených bundičkách s šaty ;) tak tady je jedno provedení ;) By me


Líbí se ti to ?
Kam by sis to vzala ?

Intriky, přetvářka, lži a touha?

3. května 2011 v 19:35 | Semi Lee |  Big World


Přemýšlela jsem, ano jak nečekané. Dospěla jsem k názoru, že ani tak nemám co napsat o partnerské něvěře. No, řekněme, že s tím nemám zatím ještě zkušenost (osobní). Možná by se to dalo shrnout do jedné věty:

"Jednou zahneš, zahneš i po druhé."

Asi jsem vám neřekla respektive nenapsala nic nového. No dobrá, dobrá. Zaobírejme se tématem týdne : nevěra.

Asi všichni píší o tom jak prožijí nevěru, nebo co si o ní myslí ani já nebudu jiná, když bych se spíš raději ponořila a psala z oblasti přátelské. Chtěla jsem začít takto: Je to někdo zdrženlivý, nevěřícný a nedůvěřivý. Ale jelikož by jste mohli namítat něco, proti tomu, že to není o nevěře, ale o nedůvěře, budu jako "ti" ostatní. Budu se zaobírat partnerskou nevěrou.

"Důvěřuj, ale provjeřuj!"

Jak známé a u nevěry celkem potřebné a značně důležité. Nechtěla jsem o tomhle psát, ale co mé "naštvanecké myšlenky"? Tomu prostě neodolám. Nikdy bych nechtěla být takovým člověkem, který dokáže zahnout i člověku, kterého má opravdu rád, nebo ho dokonce miluje. Samodřejmě je tu nějaká touha, ale co je to proti lásce (jak "staromodní"). Nic! Proti lásce je to nic. Takový člověk je i v ostatních oblastech života intrikář. Intriky, přetvářka, lži a touha? Píšu a mažu a to doslova, nejsem si jistá jak mám začít další větu, obávám se napsat tečku, protože vím, že už nic rozumného nenapíšu. Něvěru neodsuzuju, jen to podle mně není vůči tomu druhému - "věrnému" fér.



Nevěra

Hudba řvoucí do uší,
šaty co mi nesluší.
Jdoucí po ulici nic nevnímám,
lži od tebe nepřijímám.
Nevadí ti, že lžeš mi do očí,
žádná jiskra mezi náma nepřeskočí.
Nevěřím ti ani slovo,
už nejde začít nanovo.
Říkáš, že mě máš rád,
ty máš drzost mi ještě lhát?
Co jsi to za člověka, že nemáš kousek slitování.
Tvé výčitky, srach mi nenahání.

Třeba,že jsi to ty,
nehraješ mi do noty.
Vlévají se mi slzy do očí,
tohle snad nikdy neskončí.

S tebou je to jak na horské dráze,
,,Miluji tě !" tvoje prolhaná fráze!
Jednou nahoru a podruhé dolů,
další z těch pitomých záporů.

Jsi plný přetvářky,
život přidává mi překážky.
Jak můžeš to vydržet,
vždyť city nejdou zadržet.

Zmlkni už a nech mě být.
moje srdce chce mít klid.
Žádný zmatky,
kéž by šel čas vrátit zpátky.

(básník tím chtěl říct, že druhá šance se mnohdy nevyplácí.)