Duben 2011

My style 0.6

29. dubna 2011 v 16:32 | Semi Lee |  My style
Jak tak beží čas zjišťuju, že se mi čím dál, tím víc líbí červená. Ano, dovolila jsem si něco navrhnout, znova. Jaký máš názor na mnou navržený "model" ? Little London ;)

Líbí se ti ?
Vyšla by si v tom někdy ?
↓↓↓

Blood in my body

27. dubna 2011 v 17:12 | Semi Lee |  Big World
Rudě zbarvená kapalina proudící v mém těle, potřebná pro můj život, palivo pro mé srdce. Hádej co to je, jistěže, krev.

Když se řekne krev, každý, skoro každý si představí hororové scény. Zakrvácené oběti, klesající k zemi. Umírající násilnou smrtí, vražděni krutým, krvelačným vrahem. On prahne po jediném, po pachu jejich krve. Právě teď přimhuřuješ oči a představuješ si to. Ha! Dostala jsem tě! Já mezi takové lidi nepatřím. Co to melu, taky si to představuju. No, na druhé straně stojí lidé, kteří krví žijí, ne, nemám na mysli upíry. Né, že bych je nemusela, ale co nemusím jsou články o nich na téma týdne krev. Jsou to lidi, kteří si uvědomují, že krev je star vašeho nádechu. Možná to s tín nesouvisí, ale zkus si vykrvácet a zaručím ti, že už tady nebudeš. Pravda, trochu, trochu sadistické, ale upřímné.

"Toužebně si přeji, aby v mých žilách proudila dobrá krev, je-li to nemožné, nechte mě jít."



Sebepoškozování

25. dubna 2011 v 16:21 | Semi Lee |  Semi Lee
Tento článek je na téma týdne:krev. První jsem hodně dlouho přemítala, zda-li napsat něco, co něco, ba právě toto. Nevím, nepříjde mi to jako něco, s čím bych se mohla chlubit a měla to potřebu vytrubovat do světa. Není to můj styl. Ok, toť k předmluvě.

Možná si říkate:sebepoškozování? No super, přednášku o tom? Nepotřebuju, stejnak se k tomu nikdy "nesnížím". Dobrá, taky jsem takhle uvažovala, než jsem to okusila. To uvolnění ve mně vyvolávalo pocit docenění, pocit něčeho nepopsatelného. Jistě teď bych ty malé ranky na mém předloktí vzala zpátky, ale v tu dobu mi to bylo jedno. Cítila jsem, jak ta špatná krev, jenž ve mně kolovala odchází pryč. Skrze rozříznutou ruku. Žiletku ani nic podobného, jako například nůž nebo nůžky jsem nepotřebovala. Dokonce jsem si ani záměrně netrhala vlasy, bolesti jsem se štítila. Když jsem se však řízla o rozbité okno, bylo to jiné. Schálně jsem uchopila střep a přejela jsem si po kůži. Slyšela jsem jak má pokožka praská pod nátlakem skla. Jako mávnutím kouzelného proutku jsem byla volná, odprostěná od všech starostí. Níkdy jsem se nechtěla zabít, v tom nebyl účel sebekoškozování. Řízla jsem se a smála se dál, život šel dál. Mé starosti odplouvali spolu s zakalenou krví. Z prvu to nikdo nepoznal, nejspíš ty mé pubertální výkyvy ani nikoho nezajímali. Když to tak nějak prasklo, nechápala jsem proč mi za to nadávají. Nechápu mnoho věcí. Nedokážu si ani představit, jak by moje ruce, nebo v podstatě celé moje tělo vypadalo kdybych toho nenechala, kdybych si nepřestala ubližovat. Byl to pro mně jakýsi únikový východ, byla to chyba, za ty se platí.

Ps. Nechci aby mě někdo litoval, byla to má blbost. Nechci aby mě někdo odsuzoval, protože jsem udělala blbost. Já to vím. Nechci aby si někdo myslel, že jsem strašně pitomá, protože jsem byla. Nechci aby už se to opakovalo. Nehci aby to někdo jiný udělal. Proto jsem napsala tento článek.

Close your eyes

22. dubna 2011 v 20:58 | Semi Lee |  Big World
Váš život může viset na vlásku a vy nebudete schopni se vytáhnout na pevné místo. Rozepsat se, většinou není obtížné, ale na téma nic, to není lehké. Říkala jsem jsi, že nic psát nebudu, přece jen bych tak dodržela téma, doslova. Nicméně, nicvíce.

Co si představím pod pojmem "nic"?

Osobně si představím černo,bezmoc, temnotu nebo zapomnění ale vždyť černo je černo, bezmoc je bezmoc, temnota je temnota, zapomnění je zapomnění a né nic. Trošku se do toho zamotávám. Tak znovu.
(v c.č.)

I want summer

22. dubna 2011 v 13:25 | Semi Lee |  Photos
Vím je jaro, i když teploměr, aspoň ten náš ukazuje venkovní teplotu něco přes 27°C . Což mi připomělo, že kdybychom jen tak přešli jaro, bylo by už oficiální léto. Bazén a tak podobně. Jenže, bazén je zakrytý a mě nezbívá nic jiného než jen vzpomínat a snít.

Every photos by me :)*

The Secret of Rose

18. dubna 2011 v 16:10 | Semi Lee |  Photos
Aneb, co dokáže samospouš't. Ano, je to tu, fotografická mánie mně chytla za pačesy. Tenhle photoshoot nese název The Secret of ROSE, pokuď by jste to nepoznali ten "velevýtvor" (mám na mysli obrázek růže)na fotkách je moje tvořivost.Byla bych ráda za váš názor:

Jak se ti fotky líbí ?
Jak na tebe působí ?
↓↓↓↓↓↓
Více v c.č.

Cesta života

15. dubna 2011 v 21:54 | Semi Lee |  Big World
Už mě to nebaví, pořád se přetvařovat, nemoct si otevřít pusu, když chci něco důležitého říct. Každý jako kdyby mě překřikoval, je to dost o "hubu" přežít v téhle realitě. Přiznej te si, kdo z vás chtěl do očí někomu říct jako ho švě, ale neřekl mu nic a ještě na vlastní blbost přikývl? Dobře. Nepochybně je vás málo. Dost dobře chápu jak se musíte odvážit, trémistka zvaná Semi Lee zase útočí. Vylívám si srdce a přitom nehoořím jen o svém problému.


Colorful world

14. dubna 2011 v 17:23 | Semi Lee |  Big World
Když jsem uviděla téma týdne: Barvy. Nic mě nenapadlo,pak jsem se nad tím zamyslela víc. Přemýšlela jsem o tom jaké zastoupení mají barvy v našem životě. Jistě celý svět je plný barev, žijeme v barevném světě, černobílé fotky /které nesmírně obdivuju a jsou nádherné/ nahradil fenomén, majíc tím na mysli fotky barevné. Psal se rok 1973 a do tehdejšího Československa se dostal další barevný fenomén, barevná televize. V domácnostech se oběvovala zřídka. Avšak, čím jsem se chtěla zaobírat je téma : předsudky, ohledně červené barvy. Vezměte to na vědomí. Jaká barva se vám vybaví jako první? Co se vám vybaví ve spojitosti s touhle barvou ? Proč vlastně pokládám i tu druhou otázku? Odpověď je tak jednoduchá. Většinou si nevybavíte jen barvu, ale něco s čím si ji spojujete.



Jeden svět

11. dubna 2011 v 15:45 | Semi Lee |  Big World
Festival JEDEN SVĚT, je plný dokumentů, problémů o kterých si myslíme, že když se nás to netýká stejně do toho můžeme strkat nos.Ze sálu kina jsem vycházela s nadšením ,ale i s nepatrným rozčílením. Celý ten "běh" dokumentů bych hodnotila kladně. Na prvním dokumentu (Muž, který sázel stromy) se mi líbilo hlavně zpracování, byl to kreslený asi dvacetiminutový filmík s dějem o nesobeckém člověku, který plnil očekávání, ale šel si za svým snem. Smysl byl jistě důležitý, mě ,ale nejvíce zaujal film, v poředí třetí. Byl hodně krátky, ale o to silnější, právě u tohoto dokumentu mě, né jak zarazil, tak spíše vytočil přístup k hlavnímu aktérovi. Celé to vyprávělo příběh o homoxexuálně orientovaném klukovi z Litvy. Pro někoho je to malicherný problém , kterám se však zabívá snad celý svět. Proč je prostě nenechají na pokoji ? Nemají na to žádné právo, s prominutím "s*át" se někomu do života. Lidé s jinou orientací jsou mnohdy odusováni a proti nim se dokonce i vedou demostrace, jako jsme mohli vydět právě v dokumentu, nejsou to homosefuálové, kterým "ruplo v bedně" , ba naopak jsou to účastníci, těchto priminivních demostrací. Homosexualita přece není nemoc a celkem dost mě štve přístup jak se k nim lidé chovají. Když nevíte že dotyčný je homosexuál a považujete ho za heterosexuála normálně s ním vycházíte, jak se dozvíte pravdu může to skonšit i šikanou.



Co si o přístupu k homosexuálům myslíš ty ?

My style 0.5

10. dubna 2011 v 9:44 | Semi Lee |  My style


Ach ty náramky By me :)

Líbí se vám to?
Vyšla by si v tom do ulic?