Osud

26. ledna 2011 v 18:35 | Semi Lee |  Write
Povídka
***
Osamělý byt na konci ulice,na zápěstí žiletkou vyrytý nápis : I hate this fucking world. Každý den nová rána, každý den úzkost a pak značná úleva. Moji "úlevu" zakrývá náramek : Best friends, od Báry.Na ničem nezáleží , tolik, tolik lidí mi ublížilo. Proč se tedy mám zvednout a bojovat,lepší je se pořezat,uštědřit si pár ranek, tichý,ale do uší řvoucí zvuk "křupající" kůže pod nátlakem a ostrostí té záhadné věci , jež mi poskytuje uspokojení.Žiletka,jméno její jest. Nechápavě a zmateně usednu do křesla, načež se opět zvednu a kráčím k toaletnímu stolku pro vatový tampon , čímž zakryju ránu a zastavím proudící, již zkaženou krev, která před tím kolovala v mých žilách, v mém těle. Kouknu na sebe :,,Ach, proboha ! Luis! Co to děláš?" nenápadně ,ale zřetelně si zakřičím do zrcadlového odrazu své tváře. Slzy, slané horké slzy ,kopírující křivky mého ztuhlého obličeje.Náhle mi na pravou stranu obličeje přiletí facka.Tu facku jsem si snad dala jen tak provokativně, nebo nevím. Mobil bez SMSky, záznamník prázdný. ,,Copak jste se na mě všichni vykašlali ?"zakřičela jsem z pootevřeného okna.Zatočila se mi hlava , pak se mě zmocnil pocit bezvládí na sebou samou, hlas který mi napovídal tu hrůznou věc a její okolnosti,tohle jsem vůbec neměla slyšet, neměla jsem to poslouchat ,ale...Neodolala jsem pokušení,tentokrát mě to stálo , stálo mě to život! Po špičkách jsem vešla do dveří od koupelny, čerstvě umytá bílá koupelna házela třpytivé odlesky.Zavřela jsem a zamkla. Zlezla jsem do vany, vzala žiletku, pak jen ten zvuk.Zvuk skonu,jež napovídal co se asi stalo. Zabila jsem se, kde byl ten dobrý hlas o kterém se vypráví v každé pohádce, proč mi v tom nezabránil? Celá vana od krve, tepenné krvácení nešlo zastaviti, navíc ho neměl kdo zastavit, nikdo o mém "dokonalém plánu" nevěděl, nikdo mě už nespatří se smát, plakat. Možná je to lepší, možná horší,ale co teď s tím, byl to osud, čím víc chceme tím toho máme méně.Osud jež tahal za nitky,až se přetrhly, loutka Luis spadla přímo na "xicht" už neměla slov , neměla jsem sílu jít dál. Zde postavím svůj cíl, zde ve vaně , v bílé koupelně zastříkané krví. Čerstvá krev stéká po okrajích vany, po zdech přímo dolů, jen moje duše odchází pryč. Jednoznačně to tak mělo být. To je můj osud!
***

žaludy
Foto:by me 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Brace <3 Brace <3 | Web | 26. ledna 2011 v 18:46 | Reagovat

Krásná fotka! =)

2 Krutá Krutá | Web | 26. ledna 2011 v 19:04 | Reagovat

Silné jako espreso.

3 Marpefi Marpefi | E-mail | Web | 26. ledna 2011 v 19:06 | Reagovat

Zdravím všechny,

sebevražda je velmi složité a komplexní téma. Lidé se mnohdy dostávají do situací, kdy se domnívají, že není cesty pryč...já si však myslím, že ta cesta je. Pracujme zde s předpokladem, že existuje "nějaký" Bůh - pakliže ano, musíme se v rámci sebevražd úzce zamýšlet i nad tím, má-li k tomu všemu co říci i jeho existence..

Mnoho lidí si totiž myslí a bláhově věří, že tím něčemu uniknou, že jim bude lépe...ale co když ne? Co když budou najednou stát tváří v tvář Bohu, kterému se budou muset zodpovídat z toho, co udělali? Hledejte Boha, dokud máte čas!

Nejste v situaci, kdy právě přemýšlíte o sebevraždě? Děkujte za to Bohu a o to více v klidu Jej můžete hledat...On zaslíbil těm, kteří jej upřímně hledají, že se jim dá poznat...

Nemáte co ztratit, máte však co získat...

Zde však není prostor pro rozbor všech myšlenek, proto Vás zvu na článek zde:

http://zivot-nazory.blog.cz/1101/ztrata-smyslu-zivota-sebevrazda

S pozdravem

Marpefi

Ps. koho tato "kvazireklama" pobuřuje, tomu se omlouvám, článek vložen do komentáře by byl však myslím horší:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.