Leden 2011

Bylo by to lehčí ?

28. ledna 2011 v 19:24 | Semi Lee(13 let) |  Write
Báseň
***
Dokonalý svět není,
ale žiješ jím až do umření.
Proč nezastavíš svůj život hned?
To raději půjdeš vpřed?

Ty víš za čím si jít?
Kým v životě vlastně být?
A však proč býti jiným,
když všichni se ohlížejí na tvé činy?

Otázka za otázkou míhá se mi v hlavě,
mé žití tady, vybarvilo se poněkud tmavě.
tak jak mám zastavit, když nevím nic,
Vždyť vše má rub i líc.

Tak proč prostě neodejít?
Ze všedních dnů vykolejit?
Proč mám stejné otázky v mysli?
Proč píšu samé nesmysly ?

Proč dějí se mi tyhle věci,
tak otevři oči přeci ...
Mě nikdy nebude škoda,
čas utíká jako voda.

Život je jeden velký flám,
který nemá žádný plán.
Bavíš se a žiješ jím,
pak, ale vzejde temný stín.

Vše má svůj konec.
eye
***Obrázek není z mojí tvorby (zdroj si už nepamatuju) 

Osud

26. ledna 2011 v 18:35 | Semi Lee |  Write
Povídka
***
Osamělý byt na konci ulice,na zápěstí žiletkou vyrytý nápis : I hate this fucking world. Každý den nová rána, každý den úzkost a pak značná úleva. Moji "úlevu" zakrývá náramek : Best friends, od Báry.Na ničem nezáleží , tolik, tolik lidí mi ublížilo. Proč se tedy mám zvednout a bojovat,lepší je se pořezat,uštědřit si pár ranek, tichý,ale do uší řvoucí zvuk "křupající" kůže pod nátlakem a ostrostí té záhadné věci , jež mi poskytuje uspokojení.Žiletka,jméno její jest. Nechápavě a zmateně usednu do křesla, načež se opět zvednu a kráčím k toaletnímu stolku pro vatový tampon , čímž zakryju ránu a zastavím proudící, již zkaženou krev, která před tím kolovala v mých žilách, v mém těle. Kouknu na sebe :,,Ach, proboha ! Luis! Co to děláš?" nenápadně ,ale zřetelně si zakřičím do zrcadlového odrazu své tváře. Slzy, slané horké slzy ,kopírující křivky mého ztuhlého obličeje.Náhle mi na pravou stranu obličeje přiletí facka.Tu facku jsem si snad dala jen tak provokativně, nebo nevím. Mobil bez SMSky, záznamník prázdný. ,,Copak jste se na mě všichni vykašlali ?"zakřičela jsem z pootevřeného okna.Zatočila se mi hlava , pak se mě zmocnil pocit bezvládí na sebou samou, hlas který mi napovídal tu hrůznou věc a její okolnosti,tohle jsem vůbec neměla slyšet, neměla jsem to poslouchat ,ale...Neodolala jsem pokušení,tentokrát mě to stálo , stálo mě to život! Po špičkách jsem vešla do dveří od koupelny, čerstvě umytá bílá koupelna házela třpytivé odlesky.Zavřela jsem a zamkla. Zlezla jsem do vany, vzala žiletku, pak jen ten zvuk.Zvuk skonu,jež napovídal co se asi stalo. Zabila jsem se, kde byl ten dobrý hlas o kterém se vypráví v každé pohádce, proč mi v tom nezabránil? Celá vana od krve, tepenné krvácení nešlo zastaviti, navíc ho neměl kdo zastavit, nikdo o mém "dokonalém plánu" nevěděl, nikdo mě už nespatří se smát, plakat. Možná je to lepší, možná horší,ale co teď s tím, byl to osud, čím víc chceme tím toho máme méně.Osud jež tahal za nitky,až se přetrhly, loutka Luis spadla přímo na "xicht" už neměla slov , neměla jsem sílu jít dál. Zde postavím svůj cíl, zde ve vaně , v bílé koupelně zastříkané krví. Čerstvá krev stéká po okrajích vany, po zdech přímo dolů, jen moje duše odchází pryč. Jednoznačně to tak mělo být. To je můj osud!
***

žaludy
Foto:by me 

Kill myself ?

26. ledna 2011 v 16:44 | Semi Lee |  Big World
Zdravím ,
***
Společenská sebevražda, není až tak závažní téma jako ta "pravá" sebevražda.
Každý k tomu má asi důvod, ale...zase nějaké ale! Je mi líto, ale....Už jsem to nemohla vydržet, ale...možná Vám to zní povědomě? Mělo by, víte aby se "sebevrah" rozloučil, většinou napíše dopis. Co? Možná se ptáte...V podstatě nic, pokuď si chuť umřít nevyzkoušíte na vlastní pěst. Nebo nejste tak divní jako já, což je vedlejší. Možná jste slyšeli příběh anglické(nebo to byla americká, přesně si to nevybavuju) třináctileté dívky, která se zabila kvůli fotce na FaceBooku...Nechápavě si pokládám otázku, proč ? Jestli je to zbabělost nebojovat za své sny, svůj život. Každý máme své dny, ale skončit to takhle? Uvědomují si ti lidé, kteří tohle udělali,že tím přivodí starosti někomu jinému? Že prostě zlomili někomu srdce a přivedli ho do země věčného smutku, na tohle ten člověk nejspíš zapomíná, prostě si jen řekne : Nikomu tu nebudu chybět...pak skočí z mostu, podřeže si žíly,oběsí se, prostřelí si mozek, předávkuje se. Je jedno jakou sebevraždu ten člověk spáchá, ale vždy tu budou lidí, kteří by za něho dýchali, kteří by ho nenechali jen tak odejít.On si to nechce připustit, snad proto lidské životy končí i tímto způsobem.Stále to nepochopím, ale snad to "někomu" promluví do duše.
*** 
my love
*Big girls don't cry, but I am little girl!* by me

Tetování krví

23. ledna 2011 v 13:05 | Semi Lee |  Semi Lee
Co máme dělat když naše sny vystřídají starosti, starosti,které nikomu nemáme odvahu říct , víme co ten druhý dělá , avšak nemáme ponětí proč to dělá,každý den seněco, čemu my říkáme všední radosti, zvrtne. Úsměvy a letmé pozdravy vystřídá pláč a ticho , ticho nejen na venek ,ale i uvnitř najednou nevíme co říct , najednou máme strach ze života , strach ze zklamání ,sebe ,ale i ostatních , pak chuť do života vyměníme za potřebu smrti.Tetování krví , jež o všem a zároveň o ničem nemluví, kdo nezná počátek toho příběhu který mu osobně nic neříká těžko nejspíš pozná něco čemuž se říká porozumění. Celé dny jen tak sedíme , pláčeme si do dlaní , v prázdnu ,ale obklopeni těmi co máme rádi , pomalu zapomínáme na skutečnost a zaobíráme se minulostí , a s ní pak srovnáváme nynější realitu.

myne

Česká řeč (báseň)

20. ledna 2011 v 16:32 | Semi Lee |  Write
Nalejme si čistého vína , 
můj mateřský jazyk je čeština.
Jsem hrdá na to ,že česky umím,
tohle za nic na světě nevyměním.

Kouzelný jazyk, ta naše česká řeč, 
bij se za ni, vytas svůj meč.
Z pohádky do pohádky,
pročítej mezi řádky.

České písně a povídky,
pohladí po duši i plyšové medvídky.
Český ráj to na pohled, 
k tomu nepotřebuješ dalekohled.
like me ?

Vánoční příběh

19. ledna 2011 v 18:43 | Semi Lee |  Write
Slohová práce, v českém jazyce , čili k tématu "to celkem jde" :)*
***
Za okny padající sníh , vločky lehce tančí po parapetu. Podkrovní nemocniční pokoj je cítit desinfekcí. Šero , smutný , zcela nenápadný pokoj. Slzy , slané horké slzy kopírují křivky , Angiina obličeje.Je bílá jako stěna. Marně čeká na vyprostění , marně čeká na nějaké znamení , které by jí usnadnilo aspoň zlomek jejího života. V dětství to modrooká holčička neměla moc jednoduché ,avšak i ona ví , že bojovat se vyplácí .
Slabé ručky šmátrajíc v zásuvce nočního stolku , hledá léky , ale místo nich nalezne jen gumičku do vlasů , vlasy , to je jedna z věcí po které touží , rakovina jí ty její krásné , hnědé , dlouhé , husté vlasy vzala.Na její vlastnosti ,ale neměla právo , z veselé holčičky se stala smutná , ale pořád to byla ta přátelská , milá Angie.Sedí na posleli s bílým povlečením a mlčky pozoruje vánoční stromek jenž stojí na náměstí. Z šerem zahalené místnosti je jeho kouzlo skoro nulové ,ale jeho záživé světélka jsou snadno vidět, to Angie připomělo jaké kouzelné okamžiky v tento den mohla prožívat kdyby jí rakovina nevytrhla doslova srdce z těla , bez srdce ,ale dále žít nemůže , nechce to vzdát,ani nesmí. Ona se jen chce projít po pokoji ,ale "hadičky" ,které Angie nedovolí ani vstát , jí v tom zabraňují. Ach , jak moc se chce projít k oknu , otevřít ho a vyletět , na chvíli vykolejit z všedních dnů , místo toho jen leží jak přikovaná a sotva se pohne.
Deník , který vězí pod polštářem jejího nynějšího nového domova má lehce narůžovělý , hrubý obal , ale to není jediné co je na něm kouzelné . Angie si do něj zapisuje vše , povídky , její dny , boj , ale i básně a dokonce kreslí i mulůvky.Používá ho jako internetový blog , jenže o jejím talentu nikdo neví , nikdo si nemůže přečíst její básně , náhle v Angie trhlo :"Chtěla bych křídla jako mají andělé , pozorovala bych z vrchu tváře nesmělé." I hned si tuto myšlenku napsala do deníku , ona a její deník byli nějak zvláštně propojení , možná ,že je to blbost ,ale ona si myslí svoje. Je sama v nemocničním pokoji , cítí se jako malá mořská víla , atrakce na kterou se všichni dívají s otevřenou pusou , ale ne proto , že bojuje, ale proto, že nemá vlasy a je tak slabá. Lidské udivení je někdy tak primitivní , avšak i ona je člověk , je jen člověk ,žádná stvůra. Jediné co by si přála k Vánocům , je zcela skromné přání , přání zaklepat té dámě Rakovině na rameno a z plných plic jí do očí říct : "Copak jsi tak zlá, proč nemůžeš odejít z mého života , proč se toto dějě zrovna mě , ano byla bych smutná že se to stalo někomu jinému , ale aspoň bych nebyla tak bezmocná , mohla bych pomoci!" vykřikla jakoby mluvila sama pro sebe , jediné co ji v tento moment uklidní je vůně starých zažloutlých stránek deníku , ten deník jí věnovala matka , její matka zemřela při jejím narození, nikdy ji nespatřila.
Do pokoje, bez klepání vkročil její otec. "Jaká byla maminka , vyprávěj mi o ní." řekla Angie něžným tonem , slzy se snažila zamáčknou , donutila se pousmát .Její otec Erik bezmyšlenkovitě podal Angii dárek k Vánocům: "Na , tady ti něco přinesl Ježíšek."Přes to , že Angie na Jěžíška nevěřila koukla na jmenovku : Anděl , postřelený osudem . "Páni! "užasla Angie . Jakoby někdo věděl , čím si prošla , někdo s "básnickým střevem" , což její otec jednoduše být nemohl , ne ,že by mu křivdila ,ale prostě to nebyl jeho styl. Rozbalila ho. Fotoalbum ,které na ni pod tou tlustou vrstvou balícího papíru čekalo ji neuvěřitelně zahřálo u srdce . Erikovi spadla brada , o tomhle opravdu nevěděl. "Myslím ,že tohle ti poslala maminka."přikývl Erik . "Myslíš ,že je anděl ?" polkla nejistě Angie.Na to ji ,ale čekala pohotová odpověď : "Jistě , a ty si po ní , celá maminka , jen se koukni ." Angie pootevřela fotoalbum . Její oči se rozzářily , ta věc byla plná vzpomínek , které si nepamatovala , plná matčiných i otcových fotek. Teď už věděla že to nesmí vzdát , kožené fotoalbum ji připomělo kým byla , kým je a kým chce být . Rakovina ji neporazí , teď už to věděla. Angiina maminka je její strážný anděl, který nedovolí, aby se jí něco stalo.
***
Omlouvám se za překlepy a gramatické chyby.
my collorka

Jak se to vezme...

19. ledna 2011 v 17:34 | Semi Lee |  Big World
Zdravím , 

To ,že jsem se naučila zdravit asi nikoho z Vás nezajímá, ale k tématu. Český jazyk, tak zrovna tohle téma jsem zrovna nechtěla,ale když už tak už. Nicméně, do českého jazyku se zahrnuje i sloh, čili  bude povídka.Co k tomuto "českému jazyku" asi dodat, asi to bude celkem dost divné, ale největší ironií je, že na téma Český jazyk budeme psát články s menšími gramatickými chybami. V mém článku se jich určitě najde poměrně mnoho, tím jsem si jistá. Opět odbočuju, ačkoliv český jazyk jako předmět, mě celkem baví , jelikož zbožňuji sloh, literárka se dá přežít a mluvnice. "Dá se..."Ale česky snad umím, mluvím plynule, kdo by taky ne, když tu žiju už od narození, tedy 13 let.Český jazyk mám taky, nachází se v mích ústech, což asi každý. Vlastně už tu tak nějak "mluvím do vzduchu." Ale co je hlavní, na toto téma můžete psát jakýkoliv článek, s jakoukoli tématikou, ale musí být psaná v českém jazyce. Takže bude povídka, bude básnička a snad i nějaký komentář. 



hi , peace
(Nejdou mi nahrávat fotky, tak se omlouvám, že je "stará")

I*m on Polyvore :)*

16. ledna 2011 v 13:27 | Semi Lee |  Semi Lee
Zdravím,

Na začátek chci něco "říct" strašně jsem si teď oblíbila tyto smajlíky :)*
Nevím proč ,ale asi jsem zas na něco "úchylná" což je u mě normální , jednoduše :)* se mi to líbí, ale k hlavnímu tématu : I*m on Polyvore

My profil : HERE !


Byla bych ráda kdyby jste se koukli a ohodnotili můj "návrhářský talent" :)*

semi Lee
Jo, chtěla bych udělat video odpověd' (*12.února, jsem tohle přidala k tomuto článku.)

Zajímá tě něco? 
Ptej se!


With love your Semi Lee :)*


***Pictures***

15. ledna 2011 v 20:20 | Semi Lee |  drew
my
my
my

Hra na smrt

15. ledna 2011 v 13:50 | Semi Lee |  Write
Povídka
***
Bezcenné vzpomínky , se mi neustále drží v mysli, okolní svět zdá se mi jiný než před tím , ovšem , možná je to tím, že nejsem doma.Jsem na internátě, budova strach nahánějící.Kamarádi vyjádření v procentech = 2% z celé školy. Já ,posedlá matematikou. Však je tu něco co je nad matiku a všechny logické věci. Je to věc, zvíře či nějaká bytost ? Nevím zdali je to možné. Když je "TO" v mé blízkosti, ucítím jemně páliví mráz, lezoucí mi po zádech.Okem neviditelné "TO" však nemůžeme zastavit. Každý večer se tu něco zlého stane, od prasklého potrubí až po vraždu. Nemyslím si ,že "TO" je zlé stvoření ,ale pochopitelně se tak chová, možná má jen strach. Osobně bych nejspíše měla asi taky strach,ale čeho se může bát ?Tohle jsou okolnosti, které kde kdo přehlíží. Já ovšem ne! Odhalení, no jist, to je to čeho se "TO" bojí.Láskyplně jsem se tiskla k mému medvědovi, plyšáček, odhalující moji minulost,Teddy . Už je "TO" tu zase. Kdosi mi jemně foukl do vlasů, jež odhalil můj bílý krk. Pootočila jsem se. Nikde nikdo . Z boku jako by na mě někdo dýchal.Otevřela jsem deník, moc už bylo toho nenuceného klidu s paranormálním nádechem. Kéž bych "TO" viděla. ,,Kessi" představila se osoba , jež mi dýchala do tváří. "ÁÁ"bezmyšlenkovitě , jste vykřikla, tohle mě opravdu vyděsilo.,,Posaď se."pobídla jsem ji. Opatrně jsem se zeptala:,,Proč to děláš?Proč zemřela Katie Pusluhová ?",,Kdo se moc ptá , moc, se dozví , bojím se odhalení,"pokývla hlavou , kápla jsem na to.,,a Katii jsem život nevzala, nezabila jsem ji.",,Tak kdo tedy?" opáčila, jsem.,,Moje , moje....",,svědomí."vpálila jsem ji do tváře,kterou jsem neviděla. ,,Ale ovšem, že ne...moje dvojče!" Co ? pomyslela jsem si Kessi má dvojče , zlé dvojče.Do trapné chvíle ticha vplula Kessiina otázka : ,,Chceš něco vědět?" jistě,že chci! Ehm...to jsem samozřejmě neřekla: ,,Mě je to jedno, klidně."s chladnou hlavou jsem ze sebe vydala.,,Víš proč jsem tady ?",,Ne!"opáčila jsem.,,Taky jsem tu studovala, ve všem jsou souvislosti, mám tu úkol , úkol ,který jsem za svého života nestihla."Takže až to vyřeší , všechno zmizí , nazvala bych to "The story without end" tedy příběh bez konce. Ve všem jsou souvislosti , ale já to nevzdám , Kessi a její dvojče musejí absolvovat semestr , jeden semestr,Kessi s tím pomůžu ,ale Ness - jejímu dvojčeti asi stěží , kdo ví , třeba další obětí jejího vraždícího záchvatu budu právě já Luis Nesiová.
***
 + můj názor , myslím si ,že paranormální jevy mají souvislosti , které záleží na tom , jaké poslání jejich osobnosti mají. Paranormální jevy , nevím jestli na ně mám věřit , ale kdyby nebyly ,asi by si je nikdo "nevymyslel" , tedy nikdo by si je jen tak nevycucal z prstu.

me