Butterfly fly away

25. prosince 2010 v 22:41 | Semi Lee |  Write
**Povídka**
Jen co se probudím , čekám , zas a opět na něco čekám , teď je to rozhovor , nebo spíš jen hovor. Nebo jen SMSka? To mi není moc jasné , ale vím , že něco přijde . Pocit sevřeného žaludku mě tíží čím dál víc , cítím jak rudnu ve tváři , ale jsem tu sama...možná, je tu něco zlého z čeho mi je špatně.Dost neblázni už , řekla jsem si v duchu . Moje sklony k samomluvě nejsou k zastavení ,ach panebože , co se to se mnou jen děje ? V pyžamu sedíc na posteli si mluvím pro sebe. Sem blázen ? Samozřejmě ,že ne , jsem jen bláznivá holka , jaký pak blázen. Přiznávám sem trochu "jiná" než ostatní. Musím si vyvětrat hlavu, půjdu se projít, půjdu. Oblékla jsem si kalhoty a bundu , vršek od pyžama jsem se ,ale nedonutila vysvléknout . Stejně je to jedno , pod bundou to není vidět . Vzala jsem klíče . Bylo půl sedmé ráno , ospale jsem sešla schody a zabouchla za sebou dveře . Jen co jsem udělala 10 kroků od domu ,zapípal mi mobil ,který byl uvnitř . Neslyšela jsem ho. Což bylo dobře , jak se později ukázalo. Pořádně jsem natáhla čerstvý vzduch , mírně se mi zatočila hlava , to mi nevadilo. Něco ve mě , mě pořád nutilo jít a vzít si s sebou i mobil , při tom bych se určitě koukla na displej, Po dvaceti krocích už jsem to nevydržela , otočila se a prudce se rozběhla. Zakopla jsem a lehce se zakymácela , možná to bylo znamení že pro ten mobil zkrátka nemám jít . Moje nutkání ,ale bylo silnější, pokračovala jsem . Během chvíle jsem stála před dveřmi . Vzala jsem za kliku , potichu otevřela a čapla mobil. Hned jsem ho strčila do kapsy od bundy a šla , pořád sem cítila sevřený žaludek a nedostatek kyslíku v mích plících . Nevěděla jsem přesně kam jdu , ale něco mě táhlo ,na starou louku . Jen co jsem na ni dorazila , rozhodli se mé smysli ,že to není to pravé místo , instinktivně jsem šla takřka za nosem . Došla jsem ke staré železnici . Zrezivělé koleje byly tak kouzelné . Stoupla jsem si na špičky  ,ale neudržela jsem balanc , při čemž mi mobil vypadnul z kapsy. Jedna nová zpráva , svítilo na displeji . Mlčky jsem ji otevřela . Do očí se mi nahrnuly slzy , v SMSce bylo černým , pozornost strhujícím písmem napsáno : Je mi to líto , nemá to cenu , tohle je konec , promiň ! Co ? On se se mnou rozchází ? Moje slzy byly jako proud rozbouřené řeky. Tak nezastavitelné.Vše ve mě utichlo a já si přála aby tudy jel vlak , což se samozřejmě nestane. Ta bolest na duši , byla tak nesnesitelná až se mi podlomila kolena. Pichlavá , pálivá nebo palčivá bolest ? Nevím , nedá se slovy popsat . Svět utichl , motýl jenž mi seděl na rameni zmizel , uletěl . Teď jsem sama . Sama . Sama . Sama ! 

sama
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

No friends !

No life !

Komentáře

1 abreakce abreakce | Web | 25. prosince 2010 v 22:59 | Reagovat

Nebreč pro něj, nestojí za tvé slzy, když ti to neměl odvahu říct do očí a stačil mu k tomu jen blbý přístroj. Přijde druhý a bude určitě lepší, upřímnější, odvážnější, chytřejší. Takového ty potřebuješ a ne jen nějakého srabíka.

2 Freezy Freezy | Web | 26. prosince 2010 v 1:00 | Reagovat

Máš hodně velký talent. Měla bys ještě trošku zapracovat na formě, protože občas je ten text poněkud zmatený. Jinak ale moc pěkné.

3 Lucy Lucy | Web | 29. prosince 2010 v 17:56 | Reagovat

ahoj hledáme studenty a profesory  na naši bradavickou školu

4 Ela camble Ela camble | E-mail | Web | 6. ledna 2011 v 14:43 | Reagovat

nádherná fotka :))

5 Pinky Claire Pinky Claire | Web | 14. ledna 2011 v 21:01 | Reagovat

Děkuju moc :) a fajn, až dostanu nápad, něco s tím designem udělám :) :D

Povídka sice smutná, ale fakt pěkná :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.