Prosinec 2010

Butterfly fly away

25. prosince 2010 v 22:41 | Semi Lee |  Write
**Povídka**
Jen co se probudím , čekám , zas a opět na něco čekám , teď je to rozhovor , nebo spíš jen hovor. Nebo jen SMSka? To mi není moc jasné , ale vím , že něco přijde . Pocit sevřeného žaludku mě tíží čím dál víc , cítím jak rudnu ve tváři , ale jsem tu sama...možná, je tu něco zlého z čeho mi je špatně.Dost neblázni už , řekla jsem si v duchu . Moje sklony k samomluvě nejsou k zastavení ,ach panebože , co se to se mnou jen děje ? V pyžamu sedíc na posteli si mluvím pro sebe. Sem blázen ? Samozřejmě ,že ne , jsem jen bláznivá holka , jaký pak blázen. Přiznávám sem trochu "jiná" než ostatní. Musím si vyvětrat hlavu, půjdu se projít, půjdu. Oblékla jsem si kalhoty a bundu , vršek od pyžama jsem se ,ale nedonutila vysvléknout . Stejně je to jedno , pod bundou to není vidět . Vzala jsem klíče . Bylo půl sedmé ráno , ospale jsem sešla schody a zabouchla za sebou dveře . Jen co jsem udělala 10 kroků od domu ,zapípal mi mobil ,který byl uvnitř . Neslyšela jsem ho. Což bylo dobře , jak se později ukázalo. Pořádně jsem natáhla čerstvý vzduch , mírně se mi zatočila hlava , to mi nevadilo. Něco ve mě , mě pořád nutilo jít a vzít si s sebou i mobil , při tom bych se určitě koukla na displej, Po dvaceti krocích už jsem to nevydržela , otočila se a prudce se rozběhla. Zakopla jsem a lehce se zakymácela , možná to bylo znamení že pro ten mobil zkrátka nemám jít . Moje nutkání ,ale bylo silnější, pokračovala jsem . Během chvíle jsem stála před dveřmi . Vzala jsem za kliku , potichu otevřela a čapla mobil. Hned jsem ho strčila do kapsy od bundy a šla , pořád sem cítila sevřený žaludek a nedostatek kyslíku v mích plících . Nevěděla jsem přesně kam jdu , ale něco mě táhlo ,na starou louku . Jen co jsem na ni dorazila , rozhodli se mé smysli ,že to není to pravé místo , instinktivně jsem šla takřka za nosem . Došla jsem ke staré železnici . Zrezivělé koleje byly tak kouzelné . Stoupla jsem si na špičky  ,ale neudržela jsem balanc , při čemž mi mobil vypadnul z kapsy. Jedna nová zpráva , svítilo na displeji . Mlčky jsem ji otevřela . Do očí se mi nahrnuly slzy , v SMSce bylo černým , pozornost strhujícím písmem napsáno : Je mi to líto , nemá to cenu , tohle je konec , promiň ! Co ? On se se mnou rozchází ? Moje slzy byly jako proud rozbouřené řeky. Tak nezastavitelné.Vše ve mě utichlo a já si přála aby tudy jel vlak , což se samozřejmě nestane. Ta bolest na duši , byla tak nesnesitelná až se mi podlomila kolena. Pichlavá , pálivá nebo palčivá bolest ? Nevím , nedá se slovy popsat . Svět utichl , motýl jenž mi seděl na rameni zmizel , uletěl . Teď jsem sama . Sama . Sama . Sama ! 

sama

Veselé Vánoce :)*

24. prosince 2010 v 11:47 | Semi Lee (13 let) |  Photos

Všem přeji ze srdce ,

kouzelné Vánoce.


veselé Vánoce :)*


                                                                               S láskou , Semi Lee

Moje soukromá bolest

22. prosince 2010 v 23:26 | Semi Lee |  Write
Nic není tak jak se zdá ,
nade mnou sklání se předtucha zlá ,
Stojím na rozcestí , nevím kudy kam , 
já neznámá, být se zdám.

krok sem , krok zpátky ?
Nesnáším nové začátky .
Budoucnost jak domeček z karet , 
na vlasech přpytící se záhadný baret.

Minulost je někde v pozadí , 
avšak můj život ze hry nevyřadí.
Doprava nebo doleva ?
Hádati se netřeba .

Radši půjdu rovně , 
nechci zakopnout a být zas na dně.
Současnost je zatemnělá , 
samo se nic neudělá.

Já civím si do dlaní
jsem na pokraji uspání , 
Slzy hořce kloužou po mé tváři ,
můj pohled už nic nerozzáří .



Dárek od srdce♥

18. prosince 2010 v 21:00 | Semi Lee |  Semi Lee
Kdo ví , existuje ? Jistě-že !  Pro někoho je dárkem darovat dárek od srdce , který zahřeje a pohladí duši . Už jeden článek co bych si vlastně přála na Vánoce tu mám ,tak se nechci opakovat . Něco bych ,ale k dárům na Vánoce chtěla napsat . Možná , i vy si dáváte ve škole dárky , mezi kamarády . My to tak aspoň děláme. Minulý rok jsem holkám dávala : lak na nehty v jejich oblíbené barvě a k tomu CD s oblíbenými interprety  s písněmi poskládáné do jejich ména . Tento jsem to postavila vše na jednom principu. Půl na půl. Tedy půlka kupovaná a půlka vyrobená . Je to ,ale menší tajemství , Chápej-te co kdyby. Téma : Co si přeji k Vánocům , ale hovoří jen o mě ... jako já si přeju to a to... ,ale možná by nás mělo víc zajímat co si přejí ostatní , ostatní , nám blízcí. Je-li někdo koho znáte celý život a nevíte co mu máte dát na Vánoce , nezoufej te ! Pozorujte detaily , i ty nejmenší. většinou se tajemství čehosi krásného ukrývá právě v detailech .
                                                                                      Toť můj názor, Semi Lee *(:
secret

Hodina kreslení ?

13. prosince 2010 v 16:48 | Semi Lee |  drew
2 obrázky , z mé tvorby :/ *amatér *

mna
ms
↑↑↑ - je normiš tělovka (fixa...její kůže) ,ale nějak ztmavla , v reálu světlejší :// 

Milý Ježíšku ?

13. prosince 2010 v 15:32 | Semi Lee |  Big World
Ach...S dovolením můžu podotknout , že už nejsem tak malá .Vím , je mi teprve 13 ,ale už vím a to dost dlouho ,že dárky obstarávají rodiče...(pokuď tohle čte někdo kdo si myslí opak , za újmu neručím ) Ale k tématu , nevím jak vy ,ale když jsem byla malá  můj dopis Ježíškovi vypadal asi takto : "Milý Ježíšku , protože jsem byla tento rok hodná , moc bych si přála.......,,( vyjmenovala jsem seznam ) svým , tehdy ještě kostrbatým písmem a za pomocí maminky , jsem dopis dokončila a dala ho za okno . Ráno když jsem probudila už tam nebyl . Kouzlo ? Ba né ,Ježíšek přeci. Teď už dopisy nepíšu , jen si o dárek řeknu . Tento rok je to kytara ,knížky , nákoleníky a to je asi tak všechno.Nejsem moc náročná ,ale když uvážíte to ,že kytara není zas až tak nejlevnější záležitost + teda to ,že i já i moje sestra jedeme každá na hory (se školou) tak jsem spokojená. Kytaru si pojedu vybrat ve středu ( 15.12.2010 ) a mezi knížky ,které bych chtěla se řadí : Hra na smrt ....ale pochybuju ,že někoho baví číst co si přeje malej "spratek" jako jsem já na Vánoce . Každopádně jsem chtěla něco napsat . Jen jedna malá podotklinka k Vánocům , není to přání , jen mě celkem vytáčí , že je tu pořád SANTA !" Hohohohoouu ":// Ale s tímhle asi nic nenadělám...Něco na závěr . 

Příjemné prožití svátků vánočních :) 

:F


My Idol ♥

11. prosince 2010 v 11:19 | Semi Lee |  Semi Lee
Můj vzor ? V čem ? Kde ? Kdy ?

Nemám žádný životní vzor , podle kterého bych se chovala za každou cenu , možná jen někoho obdivuju nebo tak .Když už tak jich mám víc , například Volleyball :) neskutečně mě to baví . Ačkoliv nejsem moc dobrá. Ale ....tam jsou holky které chodili už dříve. Nějaký vzor ...? Například v této činosti . Nevím zdali je úplně normální mít vzor v nějaké hvězdě , v star , možná je ,ale mě to nepřipadá realistické , promiňte mi ,ale asi nikdy nebudeš jako Miley , Selena nebo Jonas Brothers a co já vím . Disney hvězdy strašně ovlivňují váš život , ale seš to ty . Pochybuju ,že si uvědomuješ že kopíruješ ,jejich styl je osobitý a tak i ty buď osobitý , taky proto mám za vzor sebe ,  teda spíše nemám žádný vzor . Tak proč se na někoho vázat ? Vázat ...ani né v plném slova smyslu  ,no ,ale co chci říct , každopádně .Vím chcete dotáhnout vše dokonce , jako vaše vzory. Ale když selžete nezklamete jen sebe , ale budete si myslet že jste zklamali i váš vzor , tak proč být jako jiní ?

Who iam

Bojuj!

1. prosince 2010 v 20:25 | Semi Lee |  Write
Kdyby tě někdo chtěl zastaviti ,
nedej se a jdi dál.
Kdyby chtěl od tebe leckdo poraditi ,
zeptej se , co by si přál .

Kdyby jsi měla sen a někdo ho chtěl zničil ,
měj se pořád na pozoru .
A nedej se nikým obměkčit ,
i když tvá budoucnost je v značném šeru.

Ačkoliv víš kdo je kdo ,
nenech se ovlivnit.
I kdyby venku mrzlo ,
na nepřítele špínu neplivni.

Nenech se zastašit ,
bojuj do padnutí!
Minulost nenech zaprášit ,
važ svá rozhodnutí.

Nechoď přes mrtvoly ,
ani je neobcházej .
Neposloucehej bláboly ,
s dušemi si nezahrávej .

Svět je plný přetvářky ,
ale nikdo to nevzdá.
Je mi z toho na prášky,
ty zazáříš, jsi hvězda !

►Proč ? Protože...◄

1. prosince 2010 v 15:50 | Semi Lee (13 let) |  Big World
Nejsem takový ten tip co má nejoblíbenější knížku ,kterou si čte pořád dokola...Mě by to nebavilo , věděla bych co se stane , pamatovala bych si...ani časopisi mě nebaví číct dokola. Ačkoliv mám oblíbené knížky žádná není nejoblíbenější. Moje sestra moc nečte , jednoduše ji knížky takřka nic neříkají ,ale presto ona má taky nejoblíbenější knížku a dokonce jich přečetla víc jak jednu. Počkat tohle už se blíží k mému posmívání se sestře ,ale k tématu její oblíbená knížka je My děti ze stanice ZOO . Kdo ji nezná moje sestra doporučuje :) Já ji ještě nečetla. Víc jak číst mě byví psát vlastní povídky a básničky :) Což je chvályhodné :D ne, nesmrdítu samochvála . Ale jo možná se i najde má dosud nejoblíbenější knížka , jmenuje se Přebyteční : Příběh z roku 2140 a napsala ji Gemma Malley . Je to vážně dokonala knížka . Doporučuju :)


Teď něco o ní ,


Přebyteční:Příběh z roku 2140
Gemma Malley

Knížka vypráví o patnáctileté Anně , mladé "přebytečné" . V roce 2140 můžete být buď vyvolený nebo právě přebytečný ,ale vy sami si vybrat nemůžete , váč osud už někdo napsal . Vyvolení , berou prášky na dlouhověkost , zato přebyteční na ně právo nemají . Žijí v ústavu , kde je vychvávají k tomu aby sloužili vyvoleným. Možná si říkáte , že je to nespravedlivé , ale tak to prostě je ! Anna na branami ústavu byla jen když služola u jedné staré paní . Byla tam ráda a její "nadřízená vyvolená" na ni byla hodná. Anna už byla se životem zde v ústavu soířená , Od paní u které sloužila dostane deníik , který musí utajovat a do kterého si tajně píše své pocity a tak zaznamenává svůj příběh . Pak nastene velký zvrat a do ústavu se dostane Petr . Petra poslali Anniny rodiče ,kteří pracovali v podzemním hnutí . Petr byl sirotek , kterého se Anniny rodiče ujali. Tak Anna s Petrem utečou ...V knížce jsou důkladněji popsány jejich plány . Mezi tím se zjistí kdo je Petrova pravá matka . Byla to řditelka ústavu . Byla velmi přísná  a zahořklá , možná proto ,že stratila syna ...Nevěděla totiž ,že Petr je stále naživu a chtěla Petra (když ještě nevěděla že je to ON) dokonce zabít , protože jen tropil hlouposti. Pak ,ale zjistila že Petr je její syn . Zavolala si do pracovny jeho otce a zastřelila ho aby mohl Petr žít . V deklaraci se totiž píše : Život za Život ! Teď byl Petr vyvolený a také na útěku spolu s Annou . Děj se posouvá dál ,ale další zvrat přichází až když Anna s Petrem dojdou do jejich domu v podzemí (podzemní hnutí) . Anna viděla poprvé v životě své rodiče a dokonce měla i setru , malou sestru . Mezitím co Anně vyprávěli o tom jak se jí museli vzdát , nechtěně. Vtrhli do domu hledači. Útíkali ,ale to jim nepomohlo už je měli v rukách . V tom Annina matka řekla : ,,Teď !" a spolu s Anniným otcem si dali do úst rlžovou tabletku ,která je pomalu usmrtila , Byla to bezbolestná smrt , mezi tím než umřeli stihli Anně říct , že ji Milují a ať se strará o její malou sestřičku . Anna i její malá sestřička jsou teď už Vyvolení . Petr také. Anna s Petrem a její malou sestřičkou užijí bezstarostně v malém domku se vzpomínkou na její krátké setkání s jejími rodiči.