Poprvé a snad na posled !!! (moje povídka)

7. září 2010 v 20:36 | Semi Lee |  Write
Na sobě tepláky fialové barvy , bílé triko , v uších sluchátka od ipodu a na zádech batoh s pitím . Tak vypadám ,když si potřeuju vyčistit hlavu ! Pustit si do uší řvoucí hudbu a rozběhnout se do prázdna! Dnes ačkoliv to není moc zvláštní , mám opět problém . Moc se toho na mě hroutí , mnoho věcí nemohu pochopit . Vyčistit si hlavu , ano , toť nejlepší východisko . Převléknu se vezmu Ipod , láhev s vodou a nezadržitelně to rvala do batohu , popadla ho a zavolala : ,,Jdu ven !" . Zabouchla za sebou dveře a rozběhla se . Zamířila jsem na polňačku za městem ,kde nikdo nechodí a tak mě nemůže pozorovat . Pustila jsem si hudbu a dala "volume na plné kule"! Teď mě nikdo nemůže zastavit . Mylslela jsem si , ale mýlila jsem se . Předemnou zastavilo auto , pak nějaký chlap vykoukl z okna a zeptal se : "Nevíš jak se dostanu na náměstí ?" Přistoupila jsem blíž ,ale to jsem neměla . Hned co jsem udělala krok k auto mírně se pootevřeli dveře , pak stále více a více až zněj vystoupil ten divný chlap s plnovousem a znamínkem u nosu . V ruce držel mapu , roztáhl ji a svýma mohutnýma rukama mě obepnul , při tom ,ale stále držel mapu , nic mi v tu chvíli nedocházelo ,ale pak ? … Z ruky upustil mapu a sevřel mě více , zmateně jsem sebou trhla ,ale neměla jsem šanci . Z jeho úst se vybloudila věta : "Buď zticha a nic se ti nestane!" Zatím co v mém mozku to znělo asi nějak takhle :Můžeš si křičet , stejně tě nikdo neuslyší. Pomalu mi začlo docházet s kým mám tu čest , začala jsem se bát . Hlavou mi proháněli myšlenky s divným a nechutným nádechem , samozdřejmě jsem myslela na to nejhorší ! Pak jakoby se na chvíli zastavil čas ,ale z jeho pevného sevření nešlo utéci , nějak se vykrout a ani ...Ano to je ono ! Znenadání jsem sebou začlala trhat a vykopla jsem nohu . ZÁSAH ! Teď místo mě držel svoje … no EHM ,EHM . Teď byla moje šance, teď jsem mohla utéct ,ale kam ? Na jedné straně kukuřice a na druhé slunečnice sklánicí se k zemi. Rozběhla jsem se do kukuřic , myslím ,že to byla správná volba . Volba ? Správná volba ? Hlavou se mi míjel jeden otazník za druhým , přišla jsem si sem vyčistit hlavu a ne přidělávat starosti ! Skrčila jsem se. V západu slunce vypadali slunečnice naproti mně kouzelené , jen ten chlap co stál u nich vůbec kouzelný nebyl , spíše byl hrůzunahánějící. Obávající se toho ,že mě najde, jsem se skrývala mezi kukuřicemi plná strachu , v jiných chvílích by to bylo celkem komické ,ale teď ? Ted´ ne ! Je zajímavé jaké nástrahy v životě čekají nějaké jedince . Proboha o čem to tu přemýšlím , teď bych spíše měla bát a nezajímat se o tyhle věci a ani o moje špinavé triko , to mi připomíná . Moje triko ! Ale ne musím se vzpamatovat , nepřmýšlet nad blbostmi , maličkotmi , ty nejsou podstatné , ty nejsou důležité . Chtělo se mi brečet a křičet ,ale nemohla jsem ,určitě by mě našel .Chlápík se začal nenápadně otáčet a rozhlížet se . Naštěstí mě nezahlédl ,ale já nebyla v klidu ani když nasedl do auta a odjel . Nastartováním auta mi spadl malí ulomek toho velkého šutru co mám na srdci v tuhle chvíli ! Co když si na mě někde počká ? Co když ? Radši zavolám mamce ať mě čeká na kraji města . Začala jsem si prohledávat kapsy a hledat mobil , Po chvíli šmátrání po svých kampsách jsem začala panikařit. Mobil jsem si přece nebrala . Mám jen Ipod kterému už pomalu dochází "šťáva". Musím se vzchopit !Musím se zvednout a jít , třeba i na opačnou stranu ,ale to je poměrně daleko , Musím vstát a jít ! Musím , přece tady nebudu spát , naši o mě budou mít strach. Tady mě policie určitě hledat nebude , zatím co ten chlap ano ! Ačkoliv mé šance jak se dostat do bezpečí jsou velmi malé vzchopím se a výjdu z kukuřic na cestu . Jakobych měla tryskové boty , nasadila jsem takovou rachlost , že i ty slunečnice se za mnou otáčeli ,ale nejpíš jsem měla jen strach . Nemyslím strach ze lunečnic ,ale z toho chlápka . Za chvíi jsem byla v bezpečí , alespoň jsem se domnívala ,že jsem v bezpečí ,ale vůbec to tak nebylo , teď jsem měla o jedno velké strašlivé tajemství navíc , které nikomu , nikdy a za žádných okolností nemůžu povědět . On by si mě našel , já to vím !

PS : omluvám se za chyby :)

ilustraci k povídce nakreslila Maruš :) Moje kámoška děkují =*
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Mám udělat PhotoStory ?

ANO !
NE!

Komentáře

1 FifinQa FifinQa | Web | 7. září 2010 v 20:41 | Reagovat

Ahojky prosím nakrmila by jsi mi zvířátka mám je uplně dole na blogu=)Dííík.Ráda oplatim=)Promiň za reklamu=(

2 Hjůbí Hjůbí | Web | 7. září 2010 v 20:54 | Reagovat

To je hrozivý. Doufám, že je to vážně jen povídka a nestalo se ti to!

3 Semi Lee Semi Lee | Web | 7. září 2010 v 21:18 | Reagovat

[2]:jj je to jen vymyšlené :)

4 Skaduwee Skaduwee | 8. září 2010 v 16:10 | Reagovat

Je to dobrý...Přesně tě to vystihuje:_D

5 Semi Lee Semi Lee | Web | 8. září 2010 v 16:22 | Reagovat

[4]: to myslíš ty fialový třičtvrťáky a bílé triko ? :DD

6 about-kajulka about-kajulka | Web | 8. září 2010 v 19:02 | Reagovat

Koukám že taky moc nepřídáváš články, ale když už přidáš tak to stojí za to!:)  Tohle se ti moc povedlo! Super příběh... A obrázek moc povedenej!:)

7 Semi Lee Semi Lee | Web | 8. září 2010 v 19:06 | Reagovat

[6]: děkuji :) no víš teď sem moc neměla na blog čas :(( ,ale to se teď spraví ;) a za Marušku a její obrázek taky moc děkuju :P*

8 Majda Majda | E-mail | 8. září 2010 v 19:08 | Reagovat

No samozdřejmně že krásné :))

9 Semi Lee Semi Lee | Web | 8. září 2010 v 19:17 | Reagovat

[8]: díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.